Česká družice VZLUSAT-2 je ve vesmíru. Vynesla ji tam Muskova raketa

VZLUSAT-2 je v pořadí již druhý nanosatelit typu CubeSat z dílny Výzkumného a zkušebního leteckého ústavu (VZLÚ) z pražských Letňan. Svou vesmírnou misi zahájil 13. ledna z floridského mysu Canaveral. Do volného kosmu se však nedostane hned. Ve výšce 525 kilometrů nad Zemí zůstane v oddělovači družic dalších sedm až patnáct dní a až poté bude vypuštěn na správné dráze. 

 

Jeho předchůdce, satelit VZLUSAT-1 byl do vesmíru “vystřelen” z Indie, loni oslavil čtyři roky na orbitě a stal se nejdéle sloužícím satelitem ve své třídě na světě. Zatímco “jedničkou” VZLÚ vyslal do světa signál o českém comebacku na světovou scénu vývojářů a producentů vlastních družic, “dvojka” si už klade za cíl přiblížit české vesmírné technologie ke komerčnímu využití. 

 

VZLUSAT-2 má v reálných kosmických podmínkách ověřit řešení pro přesné snímkování Země a jejich provoz na oběžné dráze. „VZLUSAT-2 je pro nás vstupenkou do nejvyšší ligy. Pokud v Čechách zvládneme technologii pro přesné a detailní snímkování Země, dostáváme se do vyvoleného klubu několika zemí, které něco podobného ovládají. Tato technologie je samozřejmě zajímavá jak z komerčního hlediska, tak i pro bezpečnostní účely,“ shrnuje přínos VZLUSAT-2 generální ředitel VZLÚ Josef Kašpar.  

Pro komerční využití vesmírných technologií je nezbytné získat status tzv. Space qualifield, neboli toho, že jsou řešení otestována nejen na Zemi, ale také ve vesmíru. I přes pokročilé simulace totiž na Zemi není možné kompletně vyzkoušet vesmírné technologie. Tak například na pozemních pracovištích nelze ověřit systém přesného řízení orientace, který umožňuje pořizovat detailní snímky zájmových oblastí Země a který je součástí vybavení VZLUSAT-2. Mimo to má družice na palubě dvě velice přesné kamery, další generace přístrojů, které se již osvědčily na satelitu VZLUSAT-1, a také několik zařízení od českých univerzit a soukromých společností. Družici bude řídit pozemní stanice FEL Západočeské univerzity v Plzni, která je spolu s ČVUT a Masarykovou univerzitou v Brně partnerem mise. Na vybavení VZLUSAT-2 se podílely také další subjekty jako esc Aerospace, TTS, Rigacu Innovative Technologies či Konkoly Observatory. Projekt podpořila Technologická agentura (TA ČR) a Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR.  
 

Otestované technologie a reálné zkušenosti z provozu VZLUSAT-2 na oběžné dráze VZLÚ využije pro pozdější mise připravované české satelitní konstelace. Po úspěšné misi VZLUSAT-1 se totiž letňanský “výzkumák” ujal role integrátora finálních vesmírných řešení a směřuje domácí kosmický průmysl ke společnému cíli - vlastní konstelaci družic. Do roku 2030 chce VZLÚ vyslat do vesmíru čtyři satelity, které dostanou Česko do elitního klubu dvou desítek zemí, které jsou něčeho takového schopny. “Dvojka” je už na orbitě a na ještě vybavenější “trojce” se už nyní ve VZLÚ pracuje. 

„Oběžná dráha je pro nás dálnicí, která vede do světové extraligy. Nová vesmírná revoluce označovaná jako New Space je jedinečnou šancí pro české firmy a projekty, které se nyní mohou etablovat na otevírajících se trzích,” vysvětluje Kašpar. Podle něj je na oběžných drahách řada provozů, dříve ovládaných nadnárodními kolosy světových velmocí, které se nyní přesouvají do rukou soukromých firem. Velké kosmické agentury se na druhé straně soustřeďují pouze na technologicky náročné a vědecké mise. Soukromé firmy naopak cílí hlavně na telekomunikace a sledování země v různých režimech. „Jsem přesvědčen, že šance v podobě revoluce New Space přichází jednou za život a je potřeba ji využít. Nebál bych se přirovnat ji k objevu nového kontinentu,” zdůrazňuje Kašpar. Nyní podle něj mají české firmy šanci posunout se z ustálených dodavatelských řetězců a nabídnout vlastní finální řešení, což je krok, který byl do současné doby téměř nemožný. Nové uspořádání vesmíru navíc dává šanci malým týmům vědců a výzkumníků přicházet s naprosto netradičními koncepty. „Všichni nyní stojíme na stejné startovní čáře a bude jen na nás, jaká část tam nahoře nám bude patřit. Vesmír je zkrátka naše další moře,” uzavírá Kašpar. 

 

Vesmír je zároveň technologicky nejnáročnějším prostředím současnosti, které vyžaduje špičkové technologie. Udržet tempo se světovými hráči je tak nejen otázka prestiže, ale také známka průmyslové excelence a znalostního kapitálu českých týmů a řešení. Příležitosti pro uplatnění českých firem ve vesmíru vidí také Ministerstvo průmyslu a obchodu. Proto průmyslový resort loni podepsal memorandum o spolupráci při podpoře českých vesmírných technologií ve světě s Ministerstvem dopravy, jenž odpovídá za většinu kosmických aktivit v ČR. Spolupráce obou rezortů se má soustředit zejména na podporu vývozu vlastních finálních produktů. Stejně jako letecký průmysl hodlají české firmy ovládnout vesmírné technologie od A do Z. Ale jejich vývoz se bez cílené podpory státu neobejde, neboť jde o velmi specifický typ průmyslu, který se vymyká běžnému tržnímu prostředí.  

Mise VZLUSAT-2 odstartovala s ročním zpožděním, které bylo způsobeno společností Momentus. Ta měla původně zajišťovat oddělení družice, ale opakovaně nedostala povolení od amerického regulátora Federal Aviation Administration. Poté se VZLÚ dohodl se společností Spaceflight, jenže na jejím oddělovači Sherpa-3 se těsně před startem objevila technická závada v palivovém systému. Družice se tedy musela přesměrovat k jinému oddělovači ION-SCV2 od společnosti D-Orbit. „Jakmile jsme se dozvěděli o závadě, spustil se závod s časem, na jehož konci se podařilo za necelý den uskutečnit práci, která běžně trvá půl roku, i díky tomu jsme mohli startovat už nyní,“ říká Juraj Dudáš, ředitel divize SPACE VZLÚ. Právě přechod na oddělovač družic od D-Orbit však znamená, že satelit zůstane v oddělovači 7 až 15 dní a až poté bude na správné dráze z oddělovače vypuštěn. Nanosatelit VZLUSAT-2, stejně jako VZLUSAT-1 vychází z osvědčené koncepce CubeSat, která umožňuje podle typu mise na sebe “skládat” jednotlivé kostky o rozměru 10x10x10 cm. V případě VZLUSAT-2 se jedná o konstrukci 3U se třemi “kostkami”, které umožnily instalovat kamery.